Montessori pedagogika je cestou logiky a řádu, empatie a pozorování, je to cesta k srdci rodiče a k srdci dítěte. A o otevření srdce jde ve výchově především. Výchova bez srdce, bez lásky, se stane bičem a nevede k radosti a rozvoji jedinečného potenciálu, který v sobě nese každé dítě.
Děti – rychle a neustále se proměňující bytosti – potřebují dospělého, který rozumí jejich potřebám a jejich aktuálním možnostem. Který rozumí tomu, že se dítě může ve vývoji vracet o stupeň níž a odpočívat, „hrát si na miminko“. Děti potřebují dospělého, který se nenechá znejistět a bude mu uvolněně (tedy ne křečovitě!) důvěřovat.
