V tomto živém vysílání s výzkumnicí Michaelou Slussareff z Filozofické fakulty UK, autorkou knihy Hry, sítě, porno a spoluzakladatelkou iniciativy Digitální zdraví dětí, se díváme na to, kolik času u obrazovky je pro malé děti v pořádku a proč samotné minuty nestačí.
Michaela vysvětluje, proč se do dvou let doporučuje opatrnost a proč se videohovory s babičkou nepočítají, co dělá rychle stříhaná pohádka s pozorností malého dítěte a jak poznat dobrý obsah. Dozvíte se, proč obrazovka nemá sloužit k uklidnění, jak předejít pláči po vypnutí díky předvídatelným pravidlům a jak u nich doma fungovaly magnetky na obrazovku.
Na konci odpovídá na otázky rodičů, od televize u babičky přes nemocné dítě až po starší sourozence, a připomíná dvě věci, na kterých v digitálním rodičovství záleží nejvíc: hranice a vřelost. 💛
V tomto videu
Pro rodiče batolete nebo předškoláka, kteří už nevědí, čí rady o obrazovkách poslouchat. Michaela Slussareff se ptá, odkud se ten zmatek bere a jestli se dá mluvit o závislosti. Mluví i o rizikovém obsahu a o televizi, která doma běží jen tak na pozadí. Obrátí se i k nám dospělým a k našim vlastním telefonům.
Kapitoly
- 0:00 Přivítání a představení Michaely
- 1:04 Proč je kolem obrazovek takový zmatek
- 5:02 Kolik minut denně a proč do dvou let nic
- 11:18 Videohovory s babičkou
- 12:14 Předškoláci: obsah, vytěsňování, uklidnění
- 22:50 Rizikový obsah
- 27:35 Proč rychlé pohádky přestimulují
- 31:55 Jak poznat dobrý obsah
- 39:13 Dá se mluvit o závislosti?
- 42:02 Televize na pozadí a nemocné dítě
- 48:00 Hranice, vypínání bez pláče a magnetky
- 56:36 My dospělí a telefony
- 1:03:07 Otázky rodičů: zákaz doma, starší sourozenci
- 1:11:56 Jedna věc na závěr: hranice a vřelost
- 1:16:30 Materiály a kde Michaelu najít